Všichni ho známe, ať je to z mobilu při psaní zpráv nebo kdyby to bylo jen na dětském tričku. Autorem byl v roce 1963 výtvarník Harvey Ball, který určitě netušil, jak se bude často používat. Ať už v e-mailech, SMS zprávách, chatech, ale i v psané formě, kde mají souvislost s psaným textem. Všichni jsme si na ně zvykli a všichni je používáme. Je nejznámější a zároveň nejrozšířenější.
Až teď se ukázalo, že u nás také smajlík není novinkou, jen si ho nikdo nemůže z patnáctého století pamatovat. Dokazuje to nález na listině z roku 1476 v Opavě. Nic to ale na věci nemění, že nám pomáhá odlehčit a zlidštit elektronickou konverzaci. Zpráva jako taková je jen zpráva. Příjemce neví, jakým tónem, hlasem jsme tu zprávu řekli a přidáním smajlíka, který se směje, pláče, je rozzlobený, naštvaný nebo smutný tu zprávu dokreslíme. Měli bychom však zvážit, kdy smajlíky použít a kdy ne. Není dobré používat smajlíky místo slov ve větě. Je dost možné, že příjemce nemá podporu ve svém prohlížeči a objeví se mu místo slova jen prázdné místo, takže nebude rozumět, o co nám ve větě jde. S používáním smajlíků bychom to neměli přehánět, dokážou posloužit v malém množství.
Prvního počítačového smajlíka vytvořil počítačový odborník profesor Scott Eliott Fahlman v roce 1982. Jelikož mu tehdy chyběl způsob, jak vyjádřit v e-mailech kladnou a zápornou zprávu, začal používat symboly v dobré zprávě🙂 a 🙁 v nepříjemné zprávě. Pokud někdo nepochopil, je nutno se na tyto symboly podívat zboku a pak uvidíme toho smajlíka, jednoho usmívajícího a druhého zamračeného.
Tento symbol tvořený z dvojtečky, pomlčky a závorky se rychle rozšířil do celého světa a bez ohledu na jazyk se začaly rozrůstat o další druhy smajlíka. Dnes jich máme na výběr mnoho. Nejsou to jen žluté obličeje, ale mají různé výrazy tak, jako je má i člověk.